Pokud si koupíte hudební nástroj (nebo ho dokonce zdědíte), je dobré se o něho naučit pečovat. Budeme se dnes bavit o péči o kytaru. Předpokládejme, že to je kytara hraná, žádný historický kousek, který je jen na okrasu.
Základ je hrát na nástroj čistýma rukama. Skutečně. Především malé děti si často zapomínají před hraním umýt ruce. Většina částí kytary je nalakovaná, takže se z nich dají otisky prstů a zbytky svačin celkem snadno otřít, problém však nastává u pražců. Jejich povrch není chráněn lakem, navíc není ani úplně hladký, aby po něm neklouzaly prsty. Pro mastnotu a špínu ideální prostředí. Přes struny se nedá ani pořádně otřít. Takže umyté ruce – polovina práce.
Čas od času celý nástroj otřete jemně vlhkým hadříkem. Není třeba používat žádné speciální leštěnky na dřevo ani jiné čisticí prostředky. Existují také speciální houbičky napuštěné kalafunou na otírání strun. Zbaví je nečistot a prodlouží jejich životnost. Stačí jimi po každém hraní přetřít struny několikrát tam a zpět. Zde je nutno přiznat, že kalafuna svědčí strunám, ale ne hmatníku.
Jeho očistě se věnujte pokaždé, když budete měnit struny. Hadřík namočený do vlažné vody s jemným mýdlem (nejlepší je klasické mýdlo na praní, třeba s jelenem) dobře vyždímejte a několikrát jím hmatník otřete. Mýdlo je nutné k odmaštění dřeva a odstranění zbytků kalafuny.
Abyste měli s péčí o kytaru co nejméně práce, vyberte jí vhodné umístění. Největším nepřítelem dřevěných nástrojů je vlhkost. Ve vlhkém prostředí se vám bude ladění kytary neustále rozjíždět, jak budou pracovat struny. Ty také mohou rychleji korodovat, stejně jako ladící mechanika. A vůbec největší pohroma je vlhkost pro dřevo. Nasaje ji, může se na některých místech vzdouvat či dokonce praskat, pokud budou výkyvy ve vlhkosti prostředí příliš kolísat. Dokonce může dojít k rozlepení nástroje a zkroucení krku. A to už jsou potom neduhy, se kterými si sám doma neporadí ani zdatný kutil a je potřeba kytaru svěřit do odborné péče šikovných servismanů.
Co se týká uložení nástroje, dbejte vždy na to, aby nemohl spadnout. Ať už je uložený v kufru nebo jen v obalu, může klidně ležet na zemi či na skříni, ale tak, aby se nemohl někde otlouct. Každé naštípnutí laku, nebo, nedejbože, dokonce dřeva, vede k nevratné změně zvuku. A velmi zřídka je to změna k lepšímu.
Další bolístky, které může kytara hraním získat, jsou například: ohrané pražce (dají se vyměnit), odřený hmatník na frekventovaných místech (dá se zbrousit), ohnutý hmatník (vlhkost, náraz, povolení lepení, dá se vyměnit), potíže s kobylkou (i ta se dá vyměnit), rozlepené ozvučné desky (dají se znovu přilepit), ohnuté ladicí kolíčky, zkorodované kovové části. Ale na tyhle speciality už je opravdu lepší odnést kytaru do servisu. A kde takový servis hledat? Obraťte se na obchodníka, který vám nástroj prodal (pokud to není jednodušší kousek ze supermarketu), většina kvalitních obchodů s hudebninami zaměstnává i opraváře nástrojů nebo vám alespoň dají tip, kdo se o vaši kytaru postará nejlépe. A jen tak mimochodem: takový servis si kytara zaslouží, i když není vyloženě poškozená. Uvidíte, jak prokoukne. Na takový nástroj po servisu se hraje hned mnohem lépe.